Co se psalo o našem pořádani 10. kola VčP.
JAK VIDÍ BÉĎA naše pořádání závodů:
Východočeský pohár pokračoval v sobotu dalším závodem (10. kolo) v Kunčicích n. L. za pořadatelství Spartaku Vrchlabí. Běželo se v menším dost zarostlém (trní, ostružiny, větve, kopřivy) lesíku, převýšení na podhůří Krkonoš nebylo také velké. Trochu byly i připomínky k mapě. Ale i v takovém lese se musí běhat. Závody byly organizačně pěkné (až na prezentaci). A kdo byl nejlepší? V mužích jasně vyhrál Jiří Novák (NPA) před Martinem Škorpilem (VSP) a Petrem Kvapilem (TUV), 4. Vávra (LPU), 5. Martan (HAR). V ženách také putovalo vítězství do Nové Paky zásluhou Gábiny Kalibánové, druhá skončila rychnovská Ivana Filipová a třetí Jana Pilgrová (CET), 4. Votočková (JIL), 5. Chaloupská (PHK). Výsledky jsou na stránce pořadatele VRL.
Dobruška
10.kolo východočeského poháru 4.10.2003 - Kunčice n/Labem Pořadatel: TJ Spartak Vrchlabí Mapa: Harta, M 1:10000 Počasí dalšího kola východočeského poháru se ukázalo už skoro jako pravé podzimní, chyběl už jen přízemní mrazík. Bylo mokro, ale ještě docela teplo (13°) a obloha slibovala déšť. V autobuse jsem se probudil v Kunčicích n/L., kde pořadatelé připravili standartní shromaždiště u fotbalového hřiště, všechno bylo nádherně po ruce a hospoda byla otevřená, takže první dojem rozhodně kladný. Kolem času 61 přišel můj startovní čas. Cestou na start jsem přemítal, kde tady je v okolí nějaký les, až mi to pohled za přední sklo pořadatelova auta, kde ležela dnešní mapka, objasnil. A stejně jako shromaždiště mě i potěšil. Mezi žlutou a zelenou barvou byla sem tam vidět i bílá, taky vrstevnice ve větším množství jaxi chyběly, no začal jsem se do lesa velmi těšit. A les mě skutečně nezklamal. Už při postupu na jedničku jsem pochopil, že dneska skutečně nezůstanu suchý. Postup přes středně zelené údolíčko s dohledávkou na pasečce, žádný výraznější záchytný bod, nádhera. V obdobném duchu se to pak pak táhlo dalších šestnáct kontrol. Pak jsem si mapu přeložil, abych zjistil, že do cíle to ještě rozhodně nevede a stavitel mě na zbytek trati poslal zakroužit už ne do hustníku, zato mezi ostružiny (obzvláště kontrola 25 byla výživná). Po ní tu už pak byl vlastně jen úkol dostat se ve zdraví do cíle. Tady musím důrazně pochválit pořadatele za vynikající šťávu... holky, byla super! Vyčítání a vyvěšování výsledků plynulé, občerstvení vcelku bez front, i zakončení dnešního závodu bylo tedy na úrovni. Tak, a teď je čas zmínit i některé nedostatky... přemýšlým... aha! Vyhlašování nebylo slyšet. No a to je tak všechno. Ještě se jako mapař amatér zmíním o kvalitě mapy. Byla dobrá, fakt jo, barevná, čitelná. Jen na několika místech (hlavně kolem kontroly 16) by to chtělo pořádně promapovat hustník, kde těch světle zelených fleků bylo rozhodně víc než jen jeden. Taky u kontroly 24 jsem trošku pohledal, protože ta údolíčka tam byla dvě a ne jen jedno, jak tvrdila mapa. Určitě by se našlo ještě pár dalších míst, ale běžet a i orientovat se podle ní určitě dalo. Naše výsledky jsou překvapující, tedy ne tak špatné jako obvykle, téměř by se dalo říct výborné. Do první desítky se dostali skoro všichni, Věrka je na bedně, dneska to tedy byl pro Dobrušku úspěšný závod (je vidět, kde umíme běhat - ne moc vrstevnic a zeleno, aby soupeři tak rychle neutíkali).
OK - Jilemnice:
Pohodové závody v Kunčicích ... (V rubrice závody-komentáře) Oddíl orientačních sportů Vrchlabí uspořádal 10.kolo Východočeského poháru v Kunčicích nad Labem. Mapa Harta přisnesla tentokrát mírně zvlněný terén, se značným množstvím zarostlých ploch. Mapa měla velmi hezká, ale také i méně přehledná místa, ale jinak nevybočovala z obvyklého standardu, na který už jsou závodníci Východočeské oblasti zvyklí.Solidní zázemí závodu jen umocnilo hezký závod. Tratě byly postaveny velmi zajímavě, i když některé z kontrol byly velmi blízko sebe a také často na stejných tvarech. Po "kopcovitých" závodech ale to byla příjemná a vítaní změna. Závody nezklamaly a určitě se líbily. Z jilemnických borců nejvýše vystoupali Šimon Břeský (H10C), Jana Kavanová (D35D) a Dominika Kellnerová (D14D). Na pomyslné stupně dosáhli Nikola Havlíčková (D10C), novopečený otec (syn Evžen, 3,88 kg, 51 cm) Evžen Malý (H35C), ZDeněk Zlesák (H55C) a Vlasta Zlesáková (D45C).
Piškot
Zelenožluté peklo [06.10.2003] Vzhledem k tomu, že jsem nebyl vybrán reprezentovat náš oddíl na mistrovství štafet a klubů, jsem měl tu čest proběhnout se na krajáku v Kunčicích nad Labem. Podle známé poučky - "Dobrá výmluva před startem je polovina úspěchu" - jsem v sobotu ráno začal pociťovat jakési bolesti v krku. To mě uklidnilo pro případ, že by mě snad Karel, Míra nebo Fanouš předběhli a mohl jsem vyrazit vstříc zelenému dobrodružství. Ráno jsem ještě stihl autobus směr MČR a tak jsem jim dal ještě poslední šanci posílit medailové naděje, ale opět jsem byl odmítnut. No nic, však já jim aspoň ukážu na krajáku. Počasí nad Kunčicemi hrálo do karet severským běžcům, kteří ovšem překvapivě nedorazili. Mapa typu Piškot Kap a les typu humus (tedy také Piškot Kap) ovšem upřednostňoval české borce. Již na postupu na jedničku jsem děkoval bohu, že opět startuji až na konci startovní listiny, protože v 00 bych opravdu nechtěl vybíhat. Při pohledu na mapu totiž bylo jasné, že se žlutozelenému peklu nevyhnu. Překvapivě jsem ji však bez větších problémů našel (první vyhrání, ...). Následující kontroly byly sice některé opět v humusu, ale bez problému, pak ovšem přišla ten den oblíbená šestka. Nechci samozřejmě nic svalovat na mapaře, ale kontrola uprostřed hustníku bývá často tvrdý oříšek. Ten jsem rozlouskl o nějaké tři minutky později než nejlepší běžci a mohl pokračovat náročným terénem na další kontrolu. Po několika držkách v zarostlé pasece jsem se objevil o něco vedle a nejlepší měli opět nějaké dvě minutky k dobru. Na osmé kontrole (už jen minutová dohledávka) jsem to nevydržel a rozbalil mapu. Pravda byla krutá - do zeleného se ještě podíváme. V tu chvíli se lesem rozléhal můj verbální průjem, za který by se musel stydět i kdejaký dlaždič. To patrně přilákalo Komču, který startoval pár minutek po mě, a tak jsem musel trochu zrychlit, abych nebyl potupen trutnovským běžcem. Následující kontroly byly v překvapivě průběžném zeleném hustníku (jak jinak), ale osudu neutečeš (a Komčovi taky ne), a tak jsem byl dostihnut na čtrnácté kontrole. O dvě kontroly později ovšem doplatil na mapařovo dílo, kdy jsme opět hledali populární světle zelený flek v tmavě zeleném. Tam se mi ho podařilo předstihnout a svoji šanci jsem už nepustil. Zbytek trati jsem již absolvoval solidním tempem bez chyby a musím říct, že se mi to pak i v lese začalo líbit. Kousek před koncem jsem ještě obdržel injekci s nějakým nandrolonem od gigantického sršně o velikosti telete, což mi dalo sílu do posledního kopce. Nakonec jsem nebyl potupen od oddílových kolegů, i když Karel nebyl daleko. Ačkoliv jsem to zpočátku chtěl opravdu zabalit, mohu závěrem konstatovat, že se mi závod celkem líbil i přes nepříznivou mapu, les a počasí.
Feroland
[6/10/03] - Včp (VRL) 4.10.2003 Když venku začal průvan sundávat listí ze stromů, usoudil jsem, že je čas zahájit podzimní sezonu. Výsledek mě pak následně také přesvědčil, že je čas ji ukončit. Současné pořádání nevýznamného mistrovství štafet taktéž slibovalo, že pořadatelé se umoudří a pochopí, že všichni, co na to nemají, odjeli na štáfle, a proto není nutné vytlouct ze zbytku nerozumných poslední náznaky sil. Shromaždiště bylo prima, jen ta fronta na dřevěný prolejzačky byla trochu dlouhá a nosnost houpaček zas příliš malá. Délka tratě 8,5km bez udání převýšení vypadal zajímavě a trochu to zavánělo nějakým podrazem. Až cestou na start jsem si vzpomněl, proč že to mám ten uzel na tkaničce - aha mapník. No nakonec sprchlo jen krátce a mapu jsem dones vcelku ve slušným stavu. Stavitel se vytáh hned na jedničku a poslal nás zeleným humusem přes zelenej sajrat s bujnou představou porostů. Samozřejmě mě to vykymácelo kapku bokem a našel jsem nějakou veteránskou kontrolu. Také jsem moc nepochopil proč dva metry vedle v sousední díře byla další kontrola a navíc neustále zvučící. Jinak to byla specialita tohoto závodu, dát nedaleko sebe aspoň dvě kontroly zářící již zdáli. U čtyřky byl mapař asi taky jen při večerních vyprávěních během draní pštrosích brk starších osadníků, ale to nebylo nic proti šetce - nádherná kontrola uprostřed zelenýho. Bohužel pár desítek metrů vlevo byl ten samý objekt, který narozdíl od mapaře našli asi všichni závodníci (se mnou jich tam bylo asi sedm). Tady jsem taky poprvé potkal Stardu, který mě pak ještě asi 6x doběh. Já šel Céčka, Starda Áčka. Zbytek tratě byl jakž takž v pohodě, kdy jsem opět pěkně vytuh a nezachránil mě ani řádný odpočinek od pětideních. Cejtil jsem každou vrstevnici a to jich nebylo na mapě zrovna dvakrát tolik. Ještě bych vyzvedl postup na třetí kontrolu od konce, kdy jsem opět potkal Stardu s Cholerou a bezhlavě jsem zaplul za nima do zarostlýho sajrajtu převlečenýho za šrafovanou paseku. Martinova expresivní poznámka ohledně rozmnožování přibrzdila i rozjetýho Stardu. S vypětím sil jsem se pak i já dovalil do cíle. Ještě bych rád vyzvedl rozdíl mezi kategorií A a C. Dvě třetiny stejných kontrol, jedna třetina pak ve vzdálenosti do 100m od té naši. Pro vyjádření rozdílu tratí nám pak stavitel odpustil aspoň dvě Áčkové kontroly v závěru závodu. No ale na druhou stranu se mi to zase celkem líbilo, vím že na to mám (teda nemám), tak je třeba dát pokouřit taky staviteli, mapařovi a slečně Tupé.